Svět pohledem shora

Milióny dědů Bédů

Lidé. Prostě jsou. Jmenují se dohromady lidstvo. Neznám je, neřeším je, nemrzí mě jejich odchody. Jsou jich na světe miliardy a jejich osudy jsou pro mě ničím.

Děda Béda. Neznal jsem ho, umřel již dávno. Nevím, kde má hrob. Nevím, jak vypadal, čím se živil, kde bydlel. Znám spoustu veselých historek z jeho svérázného života a viděl a slyšel jsem o spoustě věcí, které jeho šikovné ruce vytvořily.

Lidé. Prostě jsou. Jmenují se dohromady listvo. Děda Béda byl jenom jeden. Ale kolik jemu podobných bylo a je v tom lidstvu?

Vyšli jste někdy na ulici mezi ty spousty cizích lidí a zkoušeli odhadnout jejich životy? Kolik jiných lidí znají, kolik jich potěšili a kolik pozlobili? A po kterých znich zůstane víc, než jen hrob?

Snad po mně nezůstane jen hrob. Snad si na mě někdy někdo vzpomene jen tak, ve veselých historkách, nebo zavzpomíná na něco, co moje šikovné ruce vytvořily.

9. 11. 2008  

Vzpomínky a úsměvy

Nevím jak a nevím proč jsem si na to dnes vzpomněl, ale ten film jsem si půjčil už asi před měsícem či dvěma. Prime – o vztahu dvou lidí, které spojuje vše až na datum narození. Prožijí si úžasné zamilované období a pak jdou každý vlastní cestou. Celý film nakonec shrnuje jedno moudro, na které si sice nemohu vzpomenout, zároveň mu ale nemohu dovolit, aby mi překazilo tento zápisek.

Každý vztah, ať už začal jakkoliv a skončil libovolně, je pro nás zkušeností a vzpomínkou.

Volně parafrázováno.

Teď jsem si sešel do kuchyně oloupat pomeranč a vzpomněl si při tom na jednu, která jí pomeranč tak, že ho okrájí nožem a pak vydloube dužinu z jednotlivých dílků, protože: “ty blanky já nesnáším!”. Usmál jsem se.

Onehdá, mírně unavený a sedící za volantem, jsem to tlačil do kopce na pětku. Všiml si toho, podřadil, a vzpomněl si na jednu, která mě v počátcích mého řízení nenápadně na podřazování stále upozorňovala. A usmál jsem se.

Když mě na vánočním večírku zaskočil barman dotazem, co si dám, automaticky jsem odpověděl: “kubíčko”. Vzpomněl si na jednu a … ano, usmál jsem se.

Usmál jsem se při pohledu na koně pasoucí se na louce.
Usmál jsem se, když jsem si ve výloze všiml vystaveného pleteného roláku.
Usmál jsem se během sledování malého kluka, který se lekl cizího psíka až tak, že poskočil.
Usmál jsem se při utírání prachu kolem malého těhotného indického slona, kterého mám na poličce.
Usmál jsem se na unavenou prodavačku bot, když jsem si zkoušel čtvrtý pár.

Díky všem kamarádkám i přítelkyním za všechny ty úsměvy.

Štastný a veselý nový rok.

5. 1. 2008  

Bůh stvořil Zemi – doplnění

Kdysi dávno jsem se zamyslel na téma bůh stvořil Zemi. Co jsem tam na začátku zmínil bylo:

Jako argument proti tvrzení, že bůh tvořil Zemi, jsem mimojiné používával tvrzení: proč tvořil kostry dinosaurů? Jejich účel je zřejmě jediný – pobavit lidstvo, až je bude vykopávat.

Včera v tramvaji mě ale napadlo: čím se bude lidstvo bavit, až vykope ze země posledního dinosaura?

3. 8. 2007  

Znamení zvěrokruhu

Vzešel popis jednotlivých znamení zvěrokruhu z dlouhodobého pozorování lidí, nebo vzešlo chování lidí z dlouhodobého čtení popisu jejich znamení?

27. 3. 2007  

Dobré účty dělají dobré přátele

Staré pořekadlo tvrdí, že dobré účty dělají dobré přátele. Pravda je, že kdy kdo jsme se tím řídili, potvrzovalo se nám to. Jednou platil oběd jeden, podruhé druhý. Nepočítali jsme to na koruny, ale na počty pozvání. A drželi to v průměru tak, abychom z toho vždy oba měli dobrý pocit. Tím “oba” myslím tedy sebe a svého dobré přátele.

Asi to tak děláte taky. Podvědomě, nemyslíte na to. A děláte dobře. On totiž dluh, nad kterým jednou mávnete rukou, se může znovu objevit. A začít páchat škody.

Nebudete ani vědět jak, a takový dluh se vám může při vyhrocenější situaci dostat na jazyk. A hlavně na mysl, kde může stále zlobit. To nad čím jste dříve mohli z přátelství mávnout rukou vám teď slouží jako argument v hádce. A možná právě tento jeden argument vás posune k hranici, zpoza které již není cesty zpět.

Nene, nepohádal jsem se s žádným ze svých přátel. A dluhy s nimi ani nemám. To co jsem popisoval se totiž nemusí uplatňovat jen na přátele. Můžete to aplikovat i na prodavače, politiky, či zaměstnavatele.

Tak pozor na to. Možná kvůli maličkosti může obchodník přijít o zákazníka, politik o voliče, nebo zaměstnavatel o zaměstnance. K překročení te zmíněné hranice může občas opravit stačit třeba i jen malinkatý krůček. Však přeci znáte tu pohádku o tom, jak se tahal řepa, ne?

14. 1. 2007  

Peníze, peníze, peníze

Měl jsem v poslední době možnost konfrontovat názory na peníze u tří lidí. Respektive čtyř, pokud započítám i sebe. Uvědomil jsem si to ale až ve chvíli, kdy jsme na angličtině porovnávali mezi sebou různé země světa. Každý z nás měl porovnat jeden svůj zvolený stát s tím sousedovic, a to v několika bodech. Shodou náhod (?) každý z nás stvořil alespoň jednu větu o alkoholu a alespoň jednu o penězích.

Nebudu ty názory moc komentovat, nechci dělat závěry, udělejte si vlastní, podle sebe…

• Spolužák z angličtiny – student střední školy – jednou přišel s názorem, že chce vydělávat spoustu peněz. Statisíce měsíčně. A pak, až bude ve 40 zajištěný, si založí rodinu.
• Kamarádka – studentka vysoké školy – vydělává hrubým odhadem 80-100 tisíc čistého měsíčně (ne, opravdu v tom není žádný sex). Nemá je ovšem kdy utratit, protože je celé dny v práci (která ji nebaví) či ve škole, z čehož také plyne, že je vlastně nemá ani s kým (koho by znala?) ani jak (nemá koníčky!) utratit.
• Kamarád z práce – již dávno po škole – jak znám naši firmu, jistě nevydělává statisíce, ale podle svých slov má vše, co potřebuje a co chce. Jak se ale onehdá zmínil – chybí mu nějaký další smysl života, manželka a dítě, tedy něco, co opravdu stojí za to.

Sám za sebe musím říci, že když slyším někoho básnit o velkých příjmech, ptám se ho: “Vážně je potřebuješ? Nestačí ti mít tolik, kolik tě udělá štastným?

Bhútánský král přišel s teorií, která se vyučuje i na vysokých školách (ekonomického směru, pro šťouraly): místo Hrubého domácího produktu navrhl měřit Hrubé národní štěstí – vynechme fakt, že je zřejmě neměřitelné, ale i když: i o HDP se říká, že se jedná pouze o přesný součet nepřesných čísel…

Přidáno 29.1. v 13:04: čirou náhodou jsem nalezl jinde na internetu tyto dva zápisky, tématicky se sem skvěle hodí: letinka – Trochu o penězích a hodně o rukavici a Kyklop – 1.září obrazem

29. 1. 2006