Dobré účty dělají dobré přátele
Staré pořekadlo tvrdí, že dobré účty dělají dobré přátele. Pravda je, že kdy kdo jsme se tím řídili, potvrzovalo se nám to. Jednou platil oběd jeden, podruhé druhý. Nepočítali jsme to na koruny, ale na počty pozvání. A drželi to v průměru tak, abychom z toho vždy oba měli dobrý pocit. Tím “oba” myslím tedy sebe a svého dobré přátele.
Asi to tak děláte taky. Podvědomě, nemyslíte na to. A děláte dobře. On totiž dluh, nad kterým jednou mávnete rukou, se může znovu objevit. A začít páchat škody.
Nebudete ani vědět jak, a takový dluh se vám může při vyhrocenější situaci dostat na jazyk. A hlavně na mysl, kde může stále zlobit. To nad čím jste dříve mohli z přátelství mávnout rukou vám teď slouží jako argument v hádce. A možná právě tento jeden argument vás posune k hranici, zpoza které již není cesty zpět.
Nene, nepohádal jsem se s žádným ze svých přátel. A dluhy s nimi ani nemám. To co jsem popisoval se totiž nemusí uplatňovat jen na přátele. Můžete to aplikovat i na prodavače, politiky, či zaměstnavatele.
Tak pozor na to. Možná kvůli maličkosti může obchodník přijít o zákazníka, politik o voliče, nebo zaměstnavatel o zaměstnance. K překročení te zmíněné hranice může občas opravit stačit třeba i jen malinkatý krůček. Však přeci znáte tu pohádku o tom, jak se tahal řepa, ne?
14. 1. 2007