Milióny dědů Bédů

Lidé. Prostě jsou. Jmenují se dohromady lidstvo. Neznám je, neřeším je, nemrzí mě jejich odchody. Jsou jich na světe miliardy a jejich osudy jsou pro mě ničím.

Děda Béda. Neznal jsem ho, umřel již dávno. Nevím, kde má hrob. Nevím, jak vypadal, čím se živil, kde bydlel. Znám spoustu veselých historek z jeho svérázného života a viděl a slyšel jsem o spoustě věcí, které jeho šikovné ruce vytvořily.

Lidé. Prostě jsou. Jmenují se dohromady listvo. Děda Béda byl jenom jeden. Ale kolik jemu podobných bylo a je v tom lidstvu?

Vyšli jste někdy na ulici mezi ty spousty cizích lidí a zkoušeli odhadnout jejich životy? Kolik jiných lidí znají, kolik jich potěšili a kolik pozlobili? A po kterých znich zůstane víc, než jen hrob?

Snad po mě nezůstane jen hrob. Snad si na mě někdy někdo vzpomene jen tak, ve veselých historkách, nebo zavzpomíná na něco, co moje šikovné ruce vytvořily.

9. 11. 2008