Remarque – Jiskra života
Rusové pracovali na protilehlém konci zahrady. Neubauer viděl jejich tmavá ohnutá záda a siluetu strážného s puškou s nasazeným bodákem trčícím k nebi. Strážný tu byl jen kvůli předpisu; Rusové neutíkali. Kam by taky utíkali ve svých uniformách a bez znalosti němčiny? Měli velký papírový pytel s popelem z krematoria, kterým posypávali záhony. Pracovali zrova mezi chřestem a jahodami, které měl Neubauer obzvlášť rád. Nikdy jich neměl dost. V papírovém pytli byl popel šedesáti lidí, z toho dvanácti děti.
Schultemu bylo třiadvacet, byl plavovlasý mladík, měl šedé oči a jasný, pravidelný obličej. Ještě než se nacisté dostali k moci, byl členem hitlerjugend a tam byl taky vychováván. Naučil se, že lidstvo se dělí na nadlidi a podlidi, a pevně tomu věřil. Poznal rasové teorie a nacistická dogmata, jež se mu staly Písmem svatým. Byl poslušným synem svých rodičů, ale byl by udal vlastního otce, kdyby se postavil proti nacistické straně. Stranu považoval za neomylnou; nic jiného neznal. Ti, co byli uvězněni tady v táboře, to byli nepřátelé nacistické strany a státu a bylo proto nemyslitelné, aby k nim cítil nějakou útrpnost nebo lidskost. Byli méně než zvěř. Jestliže byli zabíjeni, pak to bylo totéž, jako když se zabíjí škodlivý hmyz. Schulte měl naprosto klidné svědomí. Dobře spal a litoval jedině toho, že není na frontě. Tábor ho vyreklamoval kvůli srdeční vadě. Jako přítel byl spolehlivý, měl rád hudbu a poezii, a mučení považoval za nezbytný prostředek, jak získávat od zatčených zprávy, protože všichni nepřátelé strany lhali. Na rozkaz už ve svém životě zabil šest lidí a nikdy o tom nepřemýšlel; dva z nich pomalu, aby jmenovali své spoluviníky. Byl zamilovaný do dcery zeského soudního rady a psával jí něžné, trochu romantické dopisy. Ve chvílích volna si rád zazpíval. Měl hezký tenor.
Zdroj citací: Jiskra života, Erich Maria Remarque, strany 40 a 187. 5. vydání nakladatelství Ikar.
28. 5. 2006