Umění milovat
Ti mladí jsou takoví zbrklí a negalantní, dřív to "milování" bylo mnohem romantičtější – slova mnoha fosílií, která jdou slyšet/číst vcelku často. Jaká je ale realita? Jak se milovalo dřív? Pomůže nám Ovidius se svým Uměním milovat?
Jestliže, jak se to stává, prach padne dívce do klína, tvá ruka vynalézavá ať pilně si v šatstvu počíná.
– toto bych v 21. století nezkoušel a už vůbec ne v USA. Žaloba na sexuální obtěžování by na sebe asi nenechala dlouho čekat :-).
Kdopak by v lichotivá slova nevmísil moudře pár pus?
I když je před tebou schová, přesto je najít a ukrást zkus.
Možná i rvát se začne, možná řekne "Ty sprosťáku!"…
přesto je jednoznačné, že se chce vzdát tvému nátlaku.
…
Řekne se "hrubá síla": dívkám se líbí násilí!
Potěšeníčka, jim tak milá,
dají jen přes odpor zběsilý.
Každá, již ve jménu Lásky spěšně znásilnil nějaký chlap,
je celá šťastná: bez nadsázky, …
Ano, tuto dobu jistě ty mnohé fosílie nepamatují, ale… "moudra civilizovaného Říma" bych se v dnešní době moc oprašovat nesnažil…. buďme rádi, že milujeme tak jak milujeme.
Ehm, milujeme?
14. 3. 2004