Vzpomínky a úsměvy
Nevím jak a nevím proč jsem si na to dnes vzpomněl, ale ten film jsem si půjčil už asi před měsícem či dvěma. Prime – o vztahu dvou lidí, které spojuje vše až na datum narození. Prožijí si úžasné zamilované období a pak jdou každý vlastní cestou. Celý film nakonec shrnuje jedno moudro, na které si sice nemohu vzpomenout, zároveň mu ale nemohu dovolit, aby mi překazilo tento zápisek.
Každý vztah, ať už začal jakkoliv a skončil libovolně, je pro nás zkušeností a vzpomínkou.
Volně parafrázováno.
Teď jsem si sešel do kuchyně oloupat pomeranč a vzpomněl si při tom na jednu, která jí pomeranč tak, že ho okrájí nožem a pak vydloube dužinu z jednotlivých dílků, protože: “ty blanky já nesnáším!”. Usmál jsem se.
Onehdá, mírně unavený a sedící za volantem, jsem to tlačil do kopce na pětku. Všiml si toho, podřadil, a vzpomněl si na jednu, která mě v počátcích mého řízení nenápadně na podřazování stále upozorňovala. A usmál jsem se.
Když mě na vánočním večírku zaskočil barman dotazem, co si dám, automaticky jsem odpověděl: “kubíčko”. Vzpomněl si na jednu a … ano, usmál jsem se.
Usmál jsem se při pohledu na koně pasoucí se na louce.
Usmál jsem se, když jsem si ve výloze všiml vystaveného pleteného roláku.
Usmál jsem se během sledování malého kluka, který se lekl cizího psíka až tak, že poskočil.
Usmál jsem se při utírání prachu kolem malého těhotného indického slona, kterého mám na poličce.
Usmál jsem se na unavenou prodavačku bot, když jsem si zkoušel čtvrtý pár.
Díky všem kamarádkám i přítelkyním za všechny ty úsměvy.
Štastný a veselý nový rok.
5. 1. 2008