Životní etapa zvaná spokojenost
Můj život je momentálně ve skvěle poklidné etapě. Uvědomil jsem si to čirou náhodou, když jsem se podivoval, proč se jeden “známý” stále na někoho rozčiluje.
Tak prvně: už si nemusím stěžovat na školu. Studuji jen to, co chci, a to tam, kde jsem si to vybral. A jsem maximálně spokojen. Nemusím nadávat na špatné kantory či nudnou látku. Nejsem nucen studovat, dělám to proto, že mohu a mám chuť. A protože si školy platím přímo (tj. ne přes stát), chovají se ke mně podle toho.
Nemusím si dokonce stěžovat ani na rodinu. Od te doby, co mám možnost se prakticky kdykoliv přestěhovat pryč do vlastního, jakoby na obou stranách ubylo střelného prachu.
A nadávat na práci? Co z toho? Nebavit mě to tu, mohu kdykoliv odejít. V nejhorším se mohu vrátit na školu. Nějaké peníze v záloze jsou (i když dneska tedy burza klesala), hypotéku zatím neplatím, rodiče by mě klidně (aspoň si to myslím :)) vzali zpět pod svá křídla.
A politika? Má smysl držkovat?
Krásné životní období 🙂 žádný stres kvůli rodině, škole, práci či penězům. Brzo to skončí, ale co už. Aspoň chvíli jsem ho měl a věděl o tom.
20. 12. 2005