Teto, teto!
Myslel jsem si, že mě v životě už moc věcí vykolejit nedovede. A ejhle, pletl jsem se.
Začal jsem si v poslední době hodně brát dovolenou. Plánuji si je na soboty a neděle, abych nemusel zbytečně “papírovat”. A nedávno jsem zajel s partou kamarádů do Aše, do kojeneckého a dětského (0-3 roky) domova. Kromě nějaké fyzické práce nás tam čekal i výlet s dětmi. Povím vám, tak jako ten den mě dlouho nic nedostalo.
“Teto, teto!”, chvilku jsem se tomu oslovení smál, ale pak vám dojde, že ty děti kolem sebe mají prakticky jen tety, a tak to oslovení už používají i pro vás. Velmi rychle si je získáte, po chvíli se k vám natáhnou sami a začnou vám poklimbávat s hlavou na rameni. Pak zase ožijí, smějí se, běhají a hrajou si. Prožijete s nimi nádherný den.
Když jsem se následně dozvěděl jejich životní osudy, vykolejilo mě to. V kontrastu předchozího super dne, který jsme s nimi strávili, jsem těm příběhům, doslova psaných životem, nemohl uvěřit.
Tak to víte, příští víkend se tam chystám znovu. Nejde nechtít, alespoň zkusit pomoci, vytvořit jim veselejší dětství.
6. 11. 2005