Dobrou noc…

Stejně jako mraky na obloze se mění i lidé. Což by možná vysvětlovalo, proč tolik velkých lásek po opuštění radnice po pár letech skončí… Brali se, když je bavil hokej, a po těch letech ona dál sleduje hokej, ale on už dávno chodí na fotbal.

Stejně tak se měním já. Zřejmě ještě více, přeci jen jsem mladý a tak různé nálady se mnou šijí více, než by bylo vhodné (a to si nepřejte vědět, co se mnou dělá to blížící se jaro). Každopádně – spíše než o politice bych raději psal o IT a psát o ženských? To už nejde – zatímco dříve jsem psal s klidným vědomím, že to žádná z těch, co mě znají, nečte, nyní to již pravda není. Mě i tento blog zná více lidí, než je příjemné.

Člověk se pak bojí něco napsat, aby nebyl tahaný za slovo. Onehdá jsem řekl, že důležitější než postava či poprsí u ženy je to, jak zvládne uvařit guláš – to totiž přežije i několik porodů, či zimní deprese zaháněné čokoládou. Ale psát to sem? Opakoval bych se. A to já nerad dělám.

Časy se mění, co je napsané zůstává. Proto je tu archiv, kde můžete číst všechny naše (tj. všech lidí, co sem kdy psali – já, Rebe i Lendys) žblebty. A někdy se naštvat či se pobavit, jak se to různě měnilo. Co jsem psal před rokem, bych již zřejmě nenapsal. Nebo možná ano, ale jinde. Dobrou noc, psalo se sem hezky… možná sem tam ještě bude, ale znáte mě – jsem hrozně plachý a nesmělý introvert, takže tyto veřejné výlevy mě nedělají nejlépe.

Dobrou.

13. 3. 2005