Neviditelná ruka vzdělání
O maturitě jsem si vždy myslel své. Zkouška nic moc, na které jsem odvykládal několik naučených frází o pár spisovatelích, druhů vět vedlejších, anglických časech a spočítal nějaký příklad v kombinatorice. Nuda, maturita pro mě nemá žádnou váhu, nerozlišoval jsem, zda někdo projití této frašky někde potvrzené má, či nemá.
Včera jsem byl na kus řeči za kamarádkou, která se po delší době ukázala zase doma. Bavíme se, popíjíme, když v tu chvíli nějak přijde řeč na školu a z mé milé společnice vypadne, že nemá maturitu. Povím vám, byl vcelku šok. Vždy jsem si myslel, že věřím v to, čím jsem začal tento článek. Až po té její osudné větě mi došlo, že hloupá maturita má pro mě ohromnou váhu.
Možná, že maturita je zkrátka základ a tento pocit se tedy týká jen jí. Možná je to ale relativní, a jiní lidé stejně koukají na vysokoškolský diplom? Možná mě to také jednou čeká? Možná to vzdělání, ty zkoušky z věcí, které v životě nikdy nepoužijeme, pro nás přeci jen mají nějakou váhu, ať už ji vnímáme, či nikoliv?
27. 2. 2005