Jsem šokován: nejsem šokován
V Asii se otřáslo mořské dno, to rozpohybovalo masu mořské vody, která na pobřeží způsobila katastrofu, již jsou v posledních dnech plné novinové stránky i televizní zpravodajství. Desítky tisíc mrtvých, miliardové škody, tragédie, která zřejmě nemá obdoby.
Musím podotknout, že jsem šokován. Ne přímo z té tragédie, ale z toho, že z ní vlastně vůbec šokován nejsem.
Finanční škody teď vynechme. Prý budou zřejmě tak veliké, jako byly škody způsobené před pár lety nějakým tornádem kdesi ve Střední Americe. Jméno toho větrného víru si již ale opravdu nevybavím, asi jako nikdo z vás. Kromě toho o peníze jde přeci vždy až v poslední řadě (jak nám řikali někteří docenti na VŠE).
Více než 80 tisíc mrtvých – to číslo šokuje svět. Já si ho ale nejsem schopen představit. Při finále v Naganu nás prý bylo na Staroměstkém náměstí čtvrt milionu. Jak ale získat dojem z velikosti davu, když jste v jeho středu?
Zkusil jsem to tedy jinak – 80 tisíc lidí zemře v České republice na následky kouření zhruba za pět a půl roku (vím vím, už se opakuji). Nevím co bude za rok, tudíž těžko říci, co za dobu delší než je normální doba magisterského studia na. Takže toto se mnou také nehlo.
Slyšeli jste někdy o Darfúru? Nachází se kdesi v Africe a jisté tamní arabské provládní milice tam stihli zabít odhadem 70 tisíc lidí (mimochodem dnes v HN na straně 5 vpravo dole je malinkatý "článek" o tom, že OSN přestala posílat finanční pomoc, protože se v oblasti opět začalo bojovat). To je velmi blízké číslo! Ale nehlo to se světem, jak by to mohlo hnout se mnou?
Když si přečtu, co jsem teď napsal, nemohu se zbavit pocitu viny, že trágedii v Asii zlehčuji. Nebo jen všichni zlehčujeme něco jiného? O čem se bude psát v novinách za měsic?
30. 12. 2004